Vrch Křemešník
Na vrcholu Křemešníku (765 m) je osada stejného jména. V polovině 19. století zde bylo 6 domů s 36 obyvateli, se školou, kostelem, hospodou a myslivnou. Tato osada s kostelem Nejsvětější Trojice je největší kulturní a historickou památkou celého okolí. Je to i známé poutní místo k němuž se váže řada pověstí.
Na vrcholu Křemešníku (765 m) je osada stejného jména. V polovině 19. století zde bylo 6 domů s 36 obyvateli, se školou, kostelem, hospodou a myslivnou. Tato osada s kostelem Nejsvětější Trojice je největší kulturní a historickou památkou celého okolí. Je to i známé poutní místo k němuž se váže řada pověstí.
"Zázračná studánka" s kapličkou, v níž pramení periodický pramen, byla příčinou vzniku poutního místa. Pověst vypráví, že se k této studánce doplížil z blízkého bojiště raněný vojín, "jal se vodou raněné údy vymývati a ty se počaly brzy uzdravovati". Když se to rozhlásilo, putovali sem churaví poutníci ze všech stran. Věřilo se, že tato voda je i bezpečným prostředkem proti choleře, vypuknuvší v roce 1837. Tehdejší účast na poutích dosahovala 7 až 8 tisíc.
Další pramen, "Stříbrná studánka", vyvěrá pod hájovnou v Korcích. Na tomto místě stávala vesnice Korček, v níž bydleli havíři, těžící zde stříbro. Tato vesnice zanikla v době husitských válek. Bylo zjištěno, že voda je slabě radioaktivní a poněvadž protéká stříbrnými rudami, obsahuje nepatrné množství stříbra, které má příznivý vliv na organismy.
Křemešník měl i svého poustevníka Jiřího Mrňávka, který žil po roce 1660 ve štole (sklepě) vedle kapličky. Vypráví se, že měl na svědomí vraždu člověka a pokáním ji zde chtěl odčinit. Živil se žebrotou a chodil zvonit do kostela. Jeho ostatky jsou uloženy v kapli mrtvých.
Kostel Nejsvětější Trojice stojí v dnešní podobě od roku 1750. Původně zde stávala dřevěná kaple, kterou podle pověsti dal postavit pelhřimovský měšťan Matouš Chejtovský. Spadl při útěku před lupiči do stříbrného dolu a učinil slib, že zachrání-li se, postaví na vrcholku kapli. Šťastně vyvázl a slib roku 1555 splnil. Jako poděkování Bohu za ukončení třicetileté války byla kaplička nahrazena stavbou kamennou roku 1652. Pro poutníky byly přistavěny ambity, zakončeny kaplemi "živých" a "mrtvých".
K památkám patří i křížová cesta a boží hrob se sochou Krista od Antonína Bílka, zrestaurovaná Kalvárie, sluneční hodiny, fara a škola z poloviny 19. století. Spisovatel a vlastenecký farář F.B.Vaněk působící na Křemešníku, vykreslil v knize "Na krásné samotě" život zdejšího lidu, ale především postavu dlouholetého řídícího učitele bývalé křemešnické školy Josefa Zahálky.
Skalka - o jejím vzniku pověst říká, že kdysi se křemešnickou vodou vyléčila bohatá paní. Jako poděkování věnovala kostelu velký stříbrný svícen. Avšak v noci přišel zloděj, vzal svícen na rameno a vykročil do lesa. Při každém kroku se však svícen stával těžší a těžší, položil jej proto, aby si odpočinul. V tom okamřiku se stříbro proměnilo v ohromný kámen - skalku. O ní se říká, že vyleze-li tam dívka bez cizí pomoci a pomodlí se, určitě se do roka vdá. Poprvé se to povedlo jakési pelhřimovské měšťance a ona tam z vděčnosti dala postavit křížek.
Větrný zámek. Těšenovský rodák Josef Šejnost (1878-1841), sochař a medialéř, začal v roce 1930 stavět na vrcholku Křemešníka svůj "Větrný zámek" podle návrhu Kamila Hilberta. Bohužel není dokončený. Obdivujeme cimbuří se sedmi havrany, úsměv vyvolá kamenný patník s kloboukem, takzvané "křemešnické nemehlo", které tajně, jako žert, nechal zhotovit Mistrův osobní přítel, pelhřimovský poeta K.B.Tomášek. V Novém Rychnově nechal Josef Šejnost na hrob svých rodičů umístit bronzový odlitek medaile Žnec, na němž zobrazil svého otce.
Z novějších staveb je to hotel horského typu, postavený na místě původního hostince z roku 1700. Turisty je hojně navštěvována rozhledna "Pípalka", v létě sluneční paseka a v zimě lyžařská sjezdovka.
Botanické zajímavosti na Křemešníku
(podle RNDr. Miroslava Šrůtka, pracovníka botanického ústavu v Třeboni, zpracovala Jaroslava Valentová - Vlastivědný sborník Pelhřimovska 3/1992)
Přírodovědecký význam Křemešníka tkví zejména v tom, že z hlediska přirozených lesních společenstev patří mezi nejméně narušené lokality na Pelhřimovsku. Křemencový tvrdoš Křemešníka (765m n. m.) dominuje jižní části Humpolecké vysočiny. V roce 1985 byla oblast Křemešníka vyhlášena prvním chráněným územím na okrese Pelhřimov s rozlohou 31,2 ha. Nejhodnotnější porosty však zaujímají plochu pouze 5 ha. Pokrývají skalnatý hřbet a k němu přilehlé svahy. Vlastní lokalita a její širší okolí leží na hlavní rozvodnici přímoří Severního a Černého moře.
Obecným znakem lesních porostů na Křemešníku je přítomnost odumírajících stromů jedle bělokoré a jilmu horského. Příčiny odumírání jedle nejsou jednoznačně vyjasněny, odumírání jilmů způsobuje houbová choroba zvaná grafióza jilmů.
Společenstvo suťových a roklinových lesů se vyskytuje na balvanitém kuželu v severní části, zaujímá plochu 2 ha. Stáří porostů je 110 - 140 let, maximální počet druhů rostlin byl 39. Ve stromovém patru převládá buk lesní, javor klen a odumírající jilm horský. V bylinném patru je velmi vzácná měsíčnice vytrvalá, hojná je kyčelnice cibulková i méně vzácná kapraď samec a kapraď širokolistá.
Společenstvo jedlobučin osidluje hlavní hřbet a jeho boční svahy. Zaujímá plochu 2,2 ha. Stáří porostů je 110 - 240 let, maximální počet druhů 24. Významnou dominantou je opět buk lesní, hojný je i javor klen. Bylinné patro je výrazně ovlivněno mohutnou trávou kostřavou lesní, která místy vytváří souvislý porost.
Společenstvo " květnatých bučin" se vyskytuje v severní části hlavního hřbetu, zaujímá plochu 0,8 ha. Stáří porostu je 130 let. V tomto společenstvu je nejvyšší celkový počet druhů 42. Dominantou stromového patra je jasan ztepilý a buk lesní. Zastoupeny jsou také javor klen i mléč a jilm horský. Z bylin je velice významný ojedinělý výskyt několika jedinců kyčelnice devítilisté, na Pelhřimovsku velice vzácné rostliny.
Polopřirozené společenstvo se vyskytuje v severní části území mezi obvodovou komunikací a hlavním hřbetem s plochou 2 ha. Vlivem těžby dřeva došlo k významnému prosvětlení lesa a tím i nástupu druhů lesních pasek, jako je maliník, ostružiník, kyselka krytoplodá, medyněk měkký a kostřava červená. Ve stromovém patru je vedle dominantního buku a javoru klenu hojně zastoupen i smrk ztepilý. Maximální počet druhů je 26.
Monokultury smrku a buku a jejich směsi patří mezi nejvíce zastoupené porosty (23,3 ha).
Z bylin je to pstroček dvoulistý, šťavel kyselý a kapraď širokolistá. Počet druhů 24.
Společenstva lesních pasek zaujímají plochu 0,9 ha. Na západním svahu se vyskytují trávy jako třtina křovištní, psineček obecný a tomka vonná. Ve východní části se vyskytují vlhkomilnější druhy, jako ostřice měkostěnná, ostřice obecná, sítina rozkladitá, vrbka úzkolistá i některé druhy bučin. Počet druhů 32.
Oblast Křemešníka patří k malým chráněným územím. Jeho přírodovědecká hodnota je o to větší, že se vyskytuje v oblasti, která je z hlediska výskytu vzácných rostlin a typů vegetace poměrně chudá. Důležité je, aby si široká veřejnost sama uvědomila potřebu důsledně chránit zbytky poměrně nepoškozené přírody a k této ochraně svým chováním co nejvíce přispívala, což u nás platí pro unikátní chráněné území Křemešníka.
(podle RNDr. Miroslava Šrůtka, pracovníka botanického ústavu v Třeboni, zpracovala Jaroslava Valentová - Vlastivědný sborník Pelhřimovska 3/1992)
Přírodovědecký význam Křemešníka tkví zejména v tom, že z hlediska přirozených lesních společenstev patří mezi nejméně narušené lokality na Pelhřimovsku. Křemencový tvrdoš Křemešníka (765m n. m.) dominuje jižní části Humpolecké vysočiny. V roce 1985 byla oblast Křemešníka vyhlášena prvním chráněným územím na okrese Pelhřimov s rozlohou 31,2 ha. Nejhodnotnější porosty však zaujímají plochu pouze 5 ha. Pokrývají skalnatý hřbet a k němu přilehlé svahy. Vlastní lokalita a její širší okolí leží na hlavní rozvodnici přímoří Severního a Černého moře.
Obecným znakem lesních porostů na Křemešníku je přítomnost odumírajících stromů jedle bělokoré a jilmu horského. Příčiny odumírání jedle nejsou jednoznačně vyjasněny, odumírání jilmů způsobuje houbová choroba zvaná grafióza jilmů.
Společenstvo suťových a roklinových lesů se vyskytuje na balvanitém kuželu v severní části, zaujímá plochu 2 ha. Stáří porostů je 110 - 140 let, maximální počet druhů rostlin byl 39. Ve stromovém patru převládá buk lesní, javor klen a odumírající jilm horský. V bylinném patru je velmi vzácná měsíčnice vytrvalá, hojná je kyčelnice cibulková i méně vzácná kapraď samec a kapraď širokolistá.
Společenstvo jedlobučin osidluje hlavní hřbet a jeho boční svahy. Zaujímá plochu 2,2 ha. Stáří porostů je 110 - 240 let, maximální počet druhů 24. Významnou dominantou je opět buk lesní, hojný je i javor klen. Bylinné patro je výrazně ovlivněno mohutnou trávou kostřavou lesní, která místy vytváří souvislý porost.
Společenstvo " květnatých bučin" se vyskytuje v severní části hlavního hřbetu, zaujímá plochu 0,8 ha. Stáří porostu je 130 let. V tomto společenstvu je nejvyšší celkový počet druhů 42. Dominantou stromového patra je jasan ztepilý a buk lesní. Zastoupeny jsou také javor klen i mléč a jilm horský. Z bylin je velice významný ojedinělý výskyt několika jedinců kyčelnice devítilisté, na Pelhřimovsku velice vzácné rostliny.
Polopřirozené společenstvo se vyskytuje v severní části území mezi obvodovou komunikací a hlavním hřbetem s plochou 2 ha. Vlivem těžby dřeva došlo k významnému prosvětlení lesa a tím i nástupu druhů lesních pasek, jako je maliník, ostružiník, kyselka krytoplodá, medyněk měkký a kostřava červená. Ve stromovém patru je vedle dominantního buku a javoru klenu hojně zastoupen i smrk ztepilý. Maximální počet druhů je 26.
Monokultury smrku a buku a jejich směsi patří mezi nejvíce zastoupené porosty (23,3 ha).
Z bylin je to pstroček dvoulistý, šťavel kyselý a kapraď širokolistá. Počet druhů 24.
Společenstva lesních pasek zaujímají plochu 0,9 ha. Na západním svahu se vyskytují trávy jako třtina křovištní, psineček obecný a tomka vonná. Ve východní části se vyskytují vlhkomilnější druhy, jako ostřice měkostěnná, ostřice obecná, sítina rozkladitá, vrbka úzkolistá i některé druhy bučin. Počet druhů 32.
Oblast Křemešníka patří k malým chráněným územím. Jeho přírodovědecká hodnota je o to větší, že se vyskytuje v oblasti, která je z hlediska výskytu vzácných rostlin a typů vegetace poměrně chudá. Důležité je, aby si široká veřejnost sama uvědomila potřebu důsledně chránit zbytky poměrně nepoškozené přírody a k této ochraně svým chováním co nejvíce přispívala, což u nás platí pro unikátní chráněné území Křemešníka.
Zřejmě nemáte povolen JavaScript ve svém prohlížeči. Povolte JavaScript, nebo použijte TEXTOVÉ MENU
TYTO STRÁNKY JSOU V SOULADU S VYHLÁŠKOU O PŘÍSTUPNOSTI WEBU